Odborné články

Rozhovor s Ivanem Rösslerem, šéfredaktorem redakce zábavy TV Nova


Ivan Rossler: "Těch deset let práce na Nově byla jízda rychlíkem s minimálním počtem zastávek. Ještě že máme spací a jídelní vagón." (Rozhovor z roku 2003.)


Než si začneme povídat o tom, jak taková redakce zábavy naší největší komerční televize vlastně funguje, pojďme na chvíli do minulosti. Kde a kdy jste vlastně začínal s prací pro média?

To bychom šli hodně daleko do minulosti. Začínal jsem (profesionálně) v roce 1964, kdy jsem byl na volné noze a psal jsem o hudbě pro Večerní Prahu. Brzy se k tomu přidal rozhlas, kde jsem začínal ve stejné době psaním pro redakci AZ, logicky jsem se v roce 1965 jako externista motal kolem nově vzniklého Mikrofóra; tam jsem po mnoha letech zakotvil jako zaměstnanec rozhlasu, protože v roce 1977 už bylo téměř nemožné na volné noze existovat. V televizi jsem pracoval rovněž externě a prošel jsem tam vším, čím autorsky projít lze.

Kde všude jste potom pracoval a působil? Čemu jste se věnoval?

Především to byl rozhlas, kam jsem nastoupil 1.5.1977 po třinácti letech volné nohy. Bylo to Studio mladých, později Mikrofórum (obě redakce se sloučily), tam jsem vydržel až do roku 1989. Asi rok jsem pracoval v časopisu TVORBA, odkud jsem se vrátil zpátky do rozhlasu nejprve jako vedoucí redaktor redakce zábavy, později jako šéfredaktor stanice PRAHA (vedle toho jsem půl roku dělal úřadujícího ředitele plzeňského rozhlasu). V roce 1993 (tedy před deseti lety) jsem nastoupil jako šéfredaktor redakce zábavy TV NOVA, kde jsem dodnes. Nicméně v dobách volné nohy, ale i později, jsem se pohyboval v blízkosti velkých festivalů. V roce 1966 a 1967 jsem byl tiskovým tajemníkem Bratislavské lyry, o rok později Děčínské kotvy. V osmdesátých letech jsem pracoval na půl úvazku i jako redaktor gramofonové edice PANTON, kde jsem vydával především rockovou a folkovou hudbu (v roce 1985 se mi dokonce podařil husarský kousek: vydal jsem desku PANTON NA PORTĚ LIVE, která vyšla 24 hodin po natočení!). Byl jsem u zrodu Rockových maratonů, spoluzakládal jsem Rockfest a byl jeho prvním šéfdramaturgem. Po roce 1989 jsem byl u zrodu Sdružení Porta a byl jsem jeho předsedou a současně šéfdramaturgem festivalu. Také jsem psal písňové texty, napsal jsem jednu knížku - bylo toho a je moc!

Jak to bylo s nabídkou práce pro TV Nova? Věděl jste okamžitě, že chcete šéfovat zábavě a nebo jste váhal?

Když mi Jiří Mejstřík na jaře 1993 oznámil, že opouští post generálního ředitele Českého rozhlasu a odchází ředitelovat do Primy, požádal jsem ho, aby mne odvolal z funkce šéfredaktora, abych měl volnější ruce při dalším rozhodování. Nechtěl jsem se totiž s budoucím rozhlasovým ředitelem dohadovat a své budoucnosti. V té době jsem dostal řadu zajímavých nabídek. Jeden ředitel jedné velké agentury mi nabídl, abych mu dělal náměstka, pak jsem dostal nabídku na post ředitele jednoho rádia a taky přišla nabídka od Novy, abych dělal hudebního dramaturga. Protože jsem ničemu nechtěl šéfovat, kývl jsem na dramaturga. Vývojem situace došlo k tomu, že mě v Nově vyzvali, abych nabídl svůj projekt na celou zábavu. Zkusil jsem to, uspěl jsem a ještě před svým nástupem do Novy povýšil.

Teď děláte šéfredaktora zábavy na Nově již deset let. Kdybyste měl nějak vyjádřit svůj pocit z té desítky let, co byste o nich řekl?

Jízda rychlíkem s minimálním počtem zastávek. Ještě že máme spací a jídelní vagón.

Dobrá, jak tedy vypadá takový den šéfredaktora zábavy TV Nova?

Ty dny se nepodobají jako vejce vejci, takže nelze popsat typický pracovní den. Vítězslav Nezval, když odmítal nějakou funkci, řekl, že pracuje i když spí. Měl pravdu. Pokud řešíte nějaký problém, sedí ve vás a nemůžete se od něj odpojit. A někdy jich bývá i sto najednou. Kromě toho musí šéfredaktor chodit na desítky nejrůznějších porad, chodit na natáčení pořadů, číst scénáře, jednat s autory, zkrátka často to není ale vůbec zábavné.

V zahraničí si mnoho producentů, kteří prošli podobnou praxí jako Vy a mají za sebou tolik let působení v branži, nakonec otevírá agentury na vyhledávání talentů. Nemáte také chuť vyhledávat talentované mladé lidi?

Mám a snažím se o to. Rád si zvu zajímavé lidi, ať už je objevím kdekoliv. Ještě jsem neodmítl nikoho, kdo s něčím přišel. Bohužel, většina lidí si myslí, že dělat zábavu je velice snadné a že to, s čím přicházejí, je to nejgeniálnější dílo, které kdy vzniklo.

Někdy mám dojem, že talentovaných lidí u nás je dost, ale že ne úplně přesně chápou, co se od nich žádá. Držme se teď televizních scenáristů a autorů. Máte pocit, že vědí, co se od nich žádá?

To nevím. V každém případě dávám každému, u koho spatřím alespoň jiskřičku talentu, velice přesné zadání, co bych rád, aby zkusil. Pochopitelně vedle toho, co by sám chtěl dělat. Takže někdy se špetka talentu zablýskne, ale je - bohužel - bez znalosti řemesla a bez odhadu, co vlastně je v televizi možné a co není.

Co v autorských námětech a scenářích postrádáte nejvíce?

Dobré nápady a řemeslnou zručnost.

Z čeho jste už v námětech a scenářích unavený? Čeho už máte dost?

Někdy se opakují ty samé chyby, je tam mnoho slov a málo vtipu, někdy jsou hodně a hodně nudné. Zkrátka nebaví vás to číst, ale musíte, protože tam může být zlaté zrnko, kterého se lze chytit a ze kterého se může něco narodit.

Co hledáte za nápad?

To už bych musel formulovat přesné zadání pro konkrétní pořady, což dělám diskrétnějším způsobem. Ale obecně: dobrou sobotní nebo nedělní show, geniální soutěž, skvělou seznamku - zkrátka dobrou a úspěšnou zábavu.

Co ve scenáři a nebo námětu vidět nechcete?

Nudu.

Můžete vyjmenovat vlastnosti a schopnosti které byste si přál aby měl každý autor?

Měl by být pracovitý, měl by sledovat vývoj zábavy jak u nás, tak i v zahraničí, aby se poučil od jiných autorů, měl by umět naslouchat. Měl by mít talent, dobré nápady, měl by umět česky (!), měl by znát scénáristické řemeslo a měl by si umět představit, jak jeho slova znějí v ústech herců či moderátorů. Měl by umět škrtat. A určitě by se našla spousta dalších věci.

Které slabiny byste byl rád, aby se autoři naučili a zvládli překonávat?

Především by měli umět překonat svou pýchu a pocit, že jsou dokonalí.

Měl by autor mít i obchodní schopnosti? Jaké?

Je ideální, když si autor dovede představit, za jaké peníze lze jeho scénář realizovat, protože, když je projekt příliš drahý, má malou naději na úspěch, obtížně ho komukoliv tzv. prodá.

Jste ochoten jednat s autory, které osobně neznáte, nemáte na ně od nikoho doporučení a dosud nikde v televizi nepůsobili?

Samozřejmě. Většinou si ale nejprve vyžádám jejich projekt v písemné podobě.

Představme si, že jsem autor toužící se prosadit. Napíši Vám email, že mám nápad na pořad. Co se bude dít dál? Co mě čeká?

Požádám vás o písemnou nabídku. V případě, že mne zaujme, určitě se s vámi sejdu a to i tehdy, když vím, že projekt z nějakého důvodu nechci. Je-li někdo dobrý, pak mu naopak nabízíme konkrétní práci my.

Rekněme, že nápad se Vám líbí a televize ho tedy koupí. To ale ještě neznamená, že ten pořad budu moci také jako scenárista psát, je to tak? Jakou šanci má úspěšný autor námětu, že bude také scenáristou vymyšleného pořadu? Kdo a co o tom rozhoduje?

Není důvod, aby autor námětu se nepokusil napsat i scénář. Většinou to tak i bývá. Ostatně dobrých scénáristů máme nedostatek. Pokud ovšem scénář není dobrý (a to se dá vysvětlit), může si autor najít (nebo mu nabídneme) spoluscénáristu. V žádném případě se u nás na něj ale autorsky nenalepí dramaturg (jak někdy bývá zvykem). O tom rozhoduji já (buď sám nebo na doporučení dramaturga či lektora - je obvyklé, že nové náměty čte víc lidí a zaměstnáváme i řadu externích renomovaných lektorů).

A teď řekněme těm, kteří práci scenáristy nikdy nedělali, jak vypadá v praxi. Tedy v prvé řadě - na jak dlouhou dobu bývá většinou smlouva s televizí? Jedná se o smlouvy na každý jednotlivý díl a nebo třeba na půl roku, rok?

Jde-li o cyklický pořad, pak většinou sjednáváme roční smlouvy s doložkou, že smlouva končí, pokud končí pořad (stane se, že pořad není úspěšný a musíme ho stáhnout). Předchází tomu ovšem smlouva na tzv. pilotní díl podle kterého se rozhodujeme, zda pořad chceme.

Jak to je s vykupováním práv? Auror napíše pořad a dostane za něj honorář. Co když bude chtít nápad prodat ještě do zahraničí? Na jak dlouhou dobu autor práva k pořadu prodává? Týká se prodej práv i dalšího prodeje do ciziny? Vysvětleme nezkušeným autorům všechny tyto pojmy a běžnou praxi, ať vědí, s čím mohou počítat.

Kupujeme práva ke konkrétnímu dílu. Autorský honorář má dvě části: za prvé za vytvoření díla, za druhé za jeho užití. Smlouva může upravovat i budoucí prodeje do zahraničí, na zvukové či obrazové nosiče atd. Většinou se snažíme dopředu získat maximum práv. Je na autorovi a jeho právníkovi, co si s námi sjedná.

Na co všechno se musí scenárista, nováček připravit? Může počítat s pomocí zkušených kolegů a nebo je to styl "a teď plav"?

Může počítat s radami zkušených dramaturgů, ale především se musí zajímat (a tu možnost dáváme), co se se scénářem děje dál. Scénář je většinou jen východiskem, cestou k budoucímu syntetickému dílu, jehož dalšími součástmi je výkon interpretů, práce režiséra atd. Scénář není hotovým dílem, tím je až televizní pořad. A ten je dílem kolektivním.

Do jaké míry ovlivňuje ve Vaší redakci práci scenáristy dramaturg? Jak vůbec vypadá spolupráce scenáristy a dramaturga ve vaší redakci?

Dramaturg musí scénáristu vést k tomu, aby předložený scénář byl především realizovatelný. Pak máme určitou normu, co musí scénář obsahovat. Není to jen oblíbená pravá strana s dialogy, ale i strana levá, ve které by si měl scénárista popsat i to, co má být vidět. A pak je to i určitý aparát (bodový scénář, seznam rekvizit, seznam účinkujících i s uvedením obrazů, ve kterých se vyskytují, seznam použité hudby jako podklad pro OSA atd. atd.). Dramaturg je tedy nejen oponentem autorovi, ale je i jeho spojkou k ostatním činnostem, které se vznikem audiovizuálního díla souvisejí.

A teď k fámě, která rozhodně neprospěje ani autorům toužícím se prosadit, ani Vaší redakci. Prý je nebezpečné předložit Vám námět, protože prý ty hodně dobré nápady kradete. Toho se mohou autoři, kteří ještě opravdu nikdy nic televizi nenabídli, hodně leknout. A třeba jsou mezi nimi tací, kteří mají dobrý nápad. Jak to tedy je s tím kradením dobrých nápadů?

Nikdy jsme nikomu nic neukradli. Někdy se ale stává, že naopak autoři přicházejí s podobnými náměty, protože se inspirovali v zahraničí u stejného vzoru. Někdy přicházejí jen s nápadem, který není právně chránitelný. Před časem jsme se soudili s někým, kdo tvrdil, že vymyslel Hospodu. V cizině viděl seriál odehrávající se v hospodě (Cheers!), který jsme mimochodem vysílali také a tak nabídl jen tento prostý nápad. Ale Hospoda měla své konkrétní autory, kteří vymysleli postavy, děj atd. Navíc my z 50% pracujeme s nápady Mládků, Šípů, Novotných atd., kteří ve smlouvě prohlašují, že svá díla vymysleli sami. Další procenta jsou řádně zakoupené licence (Milionář, Nejslabší! Máte padáka!, Natočto), pak spolupracujeme na událostech (Český slavík, Miss, Zlatá hokejka apod.) a jen velice málo pořadů vzniká z domácích zdrojů (například Zlatá mříž). Uveďte jediný ukradený pořad anebo alespoň konkrétní pochybnost. Jinak je to jen mlhavé obviňování.

Dobrá, ale pokud si autor svůj nápad nijak legislativně neochrání, jsou nějaké ochranné prostředky používány ještě i ve Vaší redakci? Ptám se hlavně proto, že mám zkušenost s americkými televizemi a také s agenty, kteří ze zásady nepřijmou žádný námět na pořad pokud buď není od renomovaného autora, nebo na základě doporučení a nebo právně chráněný. Oni tím vlastně chrání sami sebe. Má Vaše redakce nějaké takové opatření?

Každý přijatý dopis s námětem moje asistentka eviduje pod číslem. Na každý námět existuje několik posudků a pak se buď s díky vrací anebo začneme s autorem jednat o jeho přijetí. Byli bychom blázni, kdybychom talentovaného autora okrádali protože víc než dobré náměty potřebujeme právě ty dobré autory. Dokonce se stalo, že talentovaného autora jsme na čas zaměstnali i na řadě dalších projektů. Na druhou stranu těžko můžeme vracet nerozlepené obálky s náměty, když k nám chodí poštou. Je na autorovi, aby svůj námět právně chránil třeba tím, že si ho nechá ověřit u notáře jako jakoukoliv jinou listinu. A pak by autoři měli znát autorský zákon, aby věděli, co lze právně chránit jako dílo a co nelze.

Osobně jsem si na vlastní kůži ozkoušela, že nápady se rodí současně na různých místech, aniž by musely být kopírovány nebo kradeny. Co si o tom myslíte?

Teď jsem třeba dostal řadu nabídek na talent scoutingové soutěže. Jsou si v řadě věcí podobné, protože je to soutěž začínajících zpěváků. Asi je něco ve vzduchu, protože i my něco takového hledáme. Zábava totiž nabízí několik základních principů a půdorysů. Ukažme si to na principu vědomostní soutěže: vždycky jsou to otázky a odpovědi, ale jejich ambaláž se liší, srovnejte si Riskuj, Milionáře a Padáka. V těch posledních dvou jde i o další rozměr daný jistými herními principy. Tedy není důležité co (!!!), ale jak (!!!!). Stejné obsahy, ale diametrálně jiné formy!

Co když nastane situace, že dostanete do ruky dva téměř shodné náměty, které se liší jen minimálně. Pokud jeden přijmete (a následně zrealizujete) a druhý odmítnete, může to pro autora vypadat jako krádež. Je i toto nějak ošetřeno?

Asi bych oba autory pozval, aby se nějak dohodli. Ale toto se mi zatím nestalo.

Ukradl Vám osobně někdy někdo námět a nebo nápad na pořad? A pokud ano, co jste s tím dělal?

Když jsem začínal a byl nezkušený, tak se to občas stalo. Teď si ale jednak dávám větší pozor a jednak spolupracuji sám se sebou.

Co byste rád řekl našim návštěvníkům závěrem?

Ozvěte se, pokud máte něco zajímavého. Náměty v šuplíku vám sice nikdo neukradne, ale také je nebude realizovat. A pokud máte strach, pošlete notářsky ověřenou kopii, tím rozhodně nic nezkazíte. Těším se na vás.

Díky za rozhovor!

Rozhovor se uskutečnil při příležitosti desátého výročí pana Ivana Rösslera na pozici šéfredaktora redakce zábavy tv Nova. Dnes v této pozici pan Rössler již nepůsobí, ale v případě zájmu ho můžete kontaktovat emailem. Potřebné informace najdete na www.irossler.cz
Poslední úprava stránky: 2010-05-07 07:05:41