Odborné články

Ivan Rössler: Televizní zábava


Reakce na článek Markéty Dočekalové o stavu televizní zábavy. (Text z roku 2003).


Vašeho názoru na televizní zábavu si velice vážím, ale nemohu s ním souhlasit. Ponechávám na Vaši vůli, zda můj dopis zahrnete do svých internetových ohlasů či nikoliv. Byl bych rád, kdyby moji odpověď mohli číst ti, kteří četli Váš článek už proto, že z jeho četby mohli nabýt dojmu, že vlastně nemá cenu nosit nové nápady do televizí, protože "těch slyšely zdi našich třech televizí již stovky, ne-li tisíce." Zdi možná, já už ne. Tedy pokud oba mluvíme o skutečně použitelných nápadech.

Souhlasím s Jiřím Adamcem, že peníze hrají svou roli, ale nejsou na prvním místě, ale zkuste se mnou chvíli počítat. Máte pořad, který Vás stojí jeden milión korun. A na ten pořad se dívá jeden milión diváků (to je přibližně rating 10%, tedy pro prime time nic moc). Jeden divák Vás tedy stojí jednu korunu českou. A aby to bylo srozumitelné, tak si vymyslím, že k tomuto pořadu prodáte reklamu taky za milión korun: jeden divák vám vydělal taky jednu korunu. Žádná ztráta, žádný zisk. Jenže pořady v prime time musí vydělat tolik peněz, aby zaplatily všechny ostatní méně výdělečné pořady. V souhrnu musí televize dostat tolik peněz, že to zaplatí nejen všechny nakoupené a vyrobené pořady, ale taky veškeré provozní náklady televize a ještě musí přinášet zajímavý zisk, aby to podnikání stálo za to. A to nepočítám nemalé vklady do rozvoje technologie. Nemohu Vám tady odtajňovat náklady na jednotlivé pořady, ale jsou nemalé a mnohdy za své peníze dostáváme druhořadé nápady i druhořadé výkony, poněvadž tvůrci a umělci se dnes cenní velmi vysoko. Dokonce někdy výš než mají na tomto malém trhu skutečnou hodnotu. Ta je například daná prodejem jejich cédéček anebo zájmem publika o jejich koncertní programy. Jsou tu skutečné špičky, ale ty se dají spočítat na prstech jedné ruky. Některé z nich o Vánocích účinkovali ve dvou pořadech současně. Jeden z nich dokonce seděl (z pohledu diváků) na pravé židli (hostitel byl uprostřed a jiný host nalevo), takže to při přepínání vypadalo tak, že ona hvězda byla na obrazovce v obou případech na stejném místě obrazovky jen měnila sako. Dokonce ve stejnou chvíli pronášela téměř stejná slova. Jak se tomu mají televize bránit, když hvězdy si samy nehlídají, aby nešly na obrazovce v různých televizích samy proti sobě?

Ale k věci.Televize NOVA, kde dělám šéfa zábavy téměř deset let, byla alespoň v oblasti zábavy otevřenou televizí. Mýma rukama prošlo více než sto nejrůznějších televizních formátů a mnohé byly více než úspěšné. Ročně produkujeme kolem tisícovky pořadů. Nebojíme se ani velkých projektů, teď zrovna připravujeme jeden, jehož náklady budou ohromné. Finančně se nám zcela určitě nevyplatí, ale do podobných projektů jdeme z prestižních důvodů. Jenže ten nápad je tak senzační, že by byla škoda do toho nejít. Tedy nejde jen o peníze. A ještě malá poznámka pro ty, kteří by chtěli na dobře placený obor televizní zábavy pomýšlet skutečně vážně: musíte oslovit alespoň 3 000 000 diváků, což je téměř třetina národa. Jinak nemáte šanci se dostat do prime timeových časů.

Z mého pohledu to není MINISHOW, o které se zmiňujete jako o lahůdce štědrovečerní hostiny na Primě. Ostatně tyto playbackshow v zahraničí už přestaly dělat, protože pokud by se měly dělat opravdu dobře, nestačí postavit malé děti před kameru, aby oblečeny jako hvězdy se po nich na jejich playback pitvořily, ale musíte s nimi pracovat, ony skutečně do posledního detailu musí umět dokonale hvězdu napodobit. Musí být jejich skutečnou kopií, jinak to působí křečovitě. A to je drahé, protože to znamená obrovskou práci, ty děti to musí někdo naučit.

Takže milí autoři, chcete-li skutečně dobrý pořad pro prime time máte dvě cesty: najít hvězdu, osobnost, která ještě nemá svůj pořad a té to napsat, pokud ona hvězda není sama autorsky potentní anebo vymyslet nosný formát, který je natolik skvělý, že se na něm může udělat i neznámý člověk. Osobnostní show je jednoduchá. Divák je zvědavý na Novotného, Šípa či Mládka a pokud jejich pořad je zajímavý, nezkoumá příliš detaily pořadu. Jinak je to už u formátu. Ten je dokonce přenositelný ze země do země. Pokud se okopíruje (jako Minishow), pak se nedostanete k tomu podstatnému, co není na obrazovce vidět a čemu se říká know how. To jsem si uvědomil, když jedna televize začala dělat nepovedenou kopii Milionáře. Divák tuto soutěž ani nezaregistroval. Když jsme si koupili práva na Who wants to be a Millionaire a viděli, jak se to v zahraničí dělá (stejně jako Weakest link, Nejslabší! Máte padáka!) a dostali jsme k tomu několikasetstránkovou "bibli", pak jsme pochopili, že kouzlo celého programu spočívá v promyšlenosti všech detailů.

Autorům bych přál tyto bible vidět, protože dostat pořad promyšlený do posledního detailu je snem každého dramaturga. Kéž bych někdy dostal nápad na nový televizní formát! Ale jestli je opravdu něčeho málo, milá Markéto, pak to nejsou peníze. Ty bychom ještě nějaké vyštrachali, ale museli bychom za ně dostat skutečně zajímavý, originální program. Je to výzva pro Vás, ale i ostatní, kteří navštěvují Vaše internetové stránky určené, jak jsem pochopil, především zájemcům o televizní tvorbu. Na ně se těším a prohlašuji, že jsem připraven o čemkoliv s kýmkoliv jednat.

Moje adresa je:
Email:sefredaktor.zabavy@novatv.cz

Držím Vám všem palec!
Ivan Rössler šéfredaktor redakce zábavy TV NOVA Kříženeckého n. 322 152 52 Praha 5
tel. 233100330
Poslední úprava stránky: 2010-04-28 17:21:16